Kapitán Postrov se opřel o zábradlí na kapitánském můstku a podíval se do dálky.
Viděl úplný hovno, protože všude kolem byla mlha hustá, tak že by se dala krájet. Tak si kousek ukrojil a namazal si na ni chleba.
Rákosníček rychle proběhl kolem a ječel něco o Brčálníku.
Kapitán se znovu podíval do dálky a zamyslel se, jestli doma nezapomněl vypnout sporák. Pak si uvědomil, že je mu to vlastně úplně jedno, protože neví co je to sporák.
Utrhl si další kousek mlhy a nacpal si jej do dýmky, kterou měl za uchem. Bylo to mírně nepohodlné, když byla pořád za uchem. Nakonec se mu to ale podařilo, tak ji vzal a zapálil ji pohledem.
Dýmka tiše hořela a nijak neprotestovala. To bylo divné, jindy nezavřela hubu. Ačkoliv žádnou neměla. To bylo ještě divnější.
,,To je divné," pronesl zpod hustých tmavých chlupů v podpaží.
,,Co je divné?" zeptal se kormidelník.
„Drž rypák a kormidluj."
,,Co kurva?" řekl kormidelník a roztočil kormidlo jako kolo štěstí.
,,A je to dva tisíce bodů. Gratuluji pane Hubudrž," pochválil ho kapitán a strčil si kapsy do rukou. To bylo taky divné, vzhledem k tomu, že neměl ruce.
Loď udělala salto mortale v návaznosti na roztočené kormidlo. Chápejte, nemůžete točit kormidlem, jako by to bylo kolo štěstí a očekávat, že všechno bude v pohodě.
Kormidelník Hubudrž roztočil kormidlo na druhou stranu.
A všechno bylo v pohodě.
,,A je to bankort, je mi líto, pane Hubudrž," zakřičel tiše kapitán potom co se kormidlo zastavilo.
,,Kam míříme, kapitáne?" zeptal se zničehonic První důstojník Nicmoc, který se tam zhmotnill, protože ucítil vůní vařeného masa.
,,No jo," řek asi kapitán a vrhl hořící dýmku do moře. Chvíli plavala na hladině mlhy a pak zmizela. To byla další divná věc, ale vzhledem k tomu co se tu tak nějak dělo, tak to nepřišlo divné nikomu.
,,Cože?" zeptal se kapitán.
,,Cože?" zeptal se první důstojník.
,,Cože?" zeptal se kormidelník.
Kormidlo se ulomilo a roztočilo se jako vrtulník. Pak odletělo libovolným směrem.
Nikomu to nepřišlo divné, jednak proto že nikdo nevěděl co je to vrtulník, ale hlavně proto, že v té mlze nebylo vidět ani hovno.
,,Myslím, že jsem bez práce," konstatoval kormidelník.
Kapitán mu položil hlavu na rameno a pronesl: ,,Naopak, nyní tě potřebujeme víc než kdy dřív." A vyplivl dřevěný zub směrem k prvnímu důstojníkovi.
První důstojník stál na hlavě a ani si toho nevšiml. Možná to bylo tím, že na podobné situace už byl zvyklý.
,,Země!" ozvalo se ze strážního koše na hlavní stěžni.
,,Z koho?" zakřičel první důstojník v duchu.
,,Ze mě," odpověděl mu kapitán.
,,Z tebe?" pokračoval první důstojník v idiotských dotazech.
,,Komu tykáš, ty pičo?" ohradil se proti jeho otázce kapitán.
,,Tobě," ozvalo se ze strážního koše tiše.
„Jo tak," přitakal kapitán a roztočil se mu na hlavě klobouk.
První důstojník mu mezitím dopletl dredy a zasunul si kulmu zpátky do kalhot. Kulma si nebyla jistá, jestli vůbec někdo na lodi tuší k čemu slouží kulma.
,,Země!" zaječel naléhavě námořník ve strážním koši. Trochu ze strachu, ale trochu mu to bylo jedno.
Nikdo mu nevěnoval pozornost a sledovali ticho věčnosti.
Loď najela na pláž a zarazila se o skálu.
,,Už dobrý," ozvalo se ze strážního koše.
,,Otočte loď!" zakřičel kapitán a začal pobíhat ze strany na stranu.
,,Proč?" zeptal se kormidelník.
Kapitán pokrčil prvním důstojníkem.
,,Jen tak," odvětil.
Kormidelník pokrčil prvním důstojníkem.
Všude kolem začali pobíhat námořníci.
Kapitán si povzdechl.
,,Co ta loď?" zeptala se loď.
Námořníci začali běhat v opačném směru.
Loď si povzdechla.
Kormidelník otočil kapitána.
,,Vynikající," pochválil eskalaci událostí kapitán.
,,Kupředu!" zakřičel, tasil pásek z meče a přepadl přes zábradlí na pláž.
První důstojník si povzdechl, to byla poslední dobou vůbec oblíbená činnost. Pak vzal provazový žebřík z mrazáku co stál opodál a tiše si nebyl jist jestli není ve špatném příběhu.
Ten mrazák, ne důstojník.
První důstojník vzal provazový žebřík a hodil ho smotaný dolů na pláž rovnou kapitánovi na hlavu.
Z hromádky zlámaných kostí a provazového žebříku se vysunula ruka se zdviženým palcem.
První důstojník překypoval hrdosti nad uznáním, jakého se mu právě dostalo, tak se na místě zastřelil.
Mrtvé tělo dopadlo na hromádku na pláži.
,,Dokonalá eskalace událostí," pochválil kapitán dokonalou eskalaci událostí.
Dokonalá eskalace událostí…
Ale ne, to už tu bylo…
A tak proč ne.
Dokonalá eskalace událostí pocítila nával hrdosti nad uznáním jakého se jí dostalo, tak se na místě zastřelila.
Na hromádku na pláži nedopadlo nic. Dokonalá eskalace událostí totiž... přece jen nebyla hmotného charakteru.
Kdyby to kapitánovi nebylo úplně jedno, tak by byl i docela zklamaný.
Takhle se ale postavil a mocně pozvedl tělo prvního důstojníka. Roztočil s ním nad hlavou a s bojovým rykem se rozběhl do džungle za pláží.
Kdosi v Americe si povzdechl, ale protože Amerika ještě nebyla objevena, tak to nikoho nezajímalo.
Kdosi posmutněl, a protože se cítil velmi osaměle, tak se zabil. Bohužel i to bylo každýmu jedno.
Teda kdyby tam zrovna někdo byl. Ale nikdo tam nebyl, takže měl takovou smůlu, že to ani nebylo nikomu jedno. Až tak moc byl osamělý. A až takovou měl smůlu.
První důstojník se točil nad hlavou kapitána a neříkal nic. Nemohl jinak, byl přece jen trochu mrtvej. Moc ne, jen trochu. Ale i to stačilo, aby mu přišlo nemístné jakkoliv komentovat aktuální dění.
Námořníci se mezitím seřadili u boku lodi a rozpočítali se na první a druhý. Následně se rozdělili do osmnácti týmů po půl člověku a vyrazili všemi směry. Včetně směru do moře - nutno říct, že tenhle tým neměl úplně štěstí.
Kormidelník zaklonil hlavu.
Tým jedna a dva složený z námořníka jménem Jsemtušef mezitím objevil planinu na které ležela spousta rozsypaných zlatých denárů, několik lopat, pár mrtvol, dvě zaparkované BMW na místech pro postižené.
Jsemtušef se velmi rozčílil a klíčem objel oba dva vozy. To bylo velmi divné, vzhledem k tomu, že neměl důvod mít u sebe klíče. Pak sedl do nejbližšího auta a přeparkoval ho vedle - pod značku zákaz zastavení.
Zaradoval se, protože mu stačilo jak vyřešil aktuální problém. Bylo o něm známo, že dělá věci polovičatě. Napůl popošel dál na místo, které bylo jasné označeno giganticky obrovsky mastodontně velkým písmenem X.
X vyselo ve vzduchu a cítilo se trochu uraženě.
Jsemtušef se zaradoval znovu a řekl: ,,Raduji se."
Je nutno podotknout, že to byl trochu kokot.
Podíval se na misto nad kterým se ve vzduchu vznášelo giganticky obrovsky mastodontně velké písmeno X.
Uvědomil si, že asi pravděpodobně na něco odkazuje.
Nevěděl ale na co a tak ho to přestalo zajímat. Znovu si oblékl trenýrky a zastrčil si svůj dlouhý meč zpět do opodál stojícího důchodce.
,,Ti mladí,” řekl důchodce klidně a padl mrtev k zemi. Nebo možná padla zem na něj. Byl to ostrov plný překvapení.
Protože byl už docela unaven, Jsemtušef si vzal důchodcovo chodítko a pokračoval dál džunglí.
Kolem něj proběhl kapitán a točil poněkud znuděným prvním důstojníkem nad hlavou.
„…” křičel a běžel tak rychle jak mu to jeho dřevěné nohy dovolovaly. Náhle se zastavil, škytl, odhodil prvního důstojníka a běžel zpět.
Doběhl na planinu uprostřed džungle na které leželo mnoho stříbrných drachen, několik lopat, pár mrtvol a mrtvě se tvářící důchodce.
Stály tam ještě dva fiaty punto, hezky zaparkované na svých místech. Škoda, že to kapitán nedokázal ocenit, přece jen byl to lodní kapitán, ne instruktor autoškoly.
,,YAR!” pronesl zklamaně kolem procházející instruktor autoškoly a pokračoval v cestě za nalezením sebe sama.
Kapitán nadšeně hleděl na giganticky obrovsky mastodontně velké písmeno X až mu z toho ztekla slina po patě.
Opatrně natáhl krk a pokusil se písmeno olíznout. Šlo by to trochu lépe, kdyby měl jazyk.
Pak se stalo něco, co vůbec nikdo nečekal.
Žádné komentáře:
Okomentovat