Skupina Bioteroristů se rozhlédla po okolí.
Okolí bylo nezvykle plné a hlasité. Křičelo na všechny strany a volalo maminku. Tak mu plukovník Kruťák zasadil ránu do zátylku.
To ho ale ještě víc nasralo.
,,Tos posral,” řeklo a posralo ho.
,,Hovno!” křičeli všichni bioteroristi jako jeden muž… nebo žena… nebo jakékoliv jiné pohlaví si přejete - Přece jen ať jsme politicky korektní.
,,Nemusíte být hned tak sprostí, do piče!” řekl drsně plukovník v duchu.
Celá skupina se podívala na jeho mrtvolný výraz, který hleděl do dálky a spustili jeho tělo do hrobu.
,,Něco je špatně,” řekla urna plná plukovníkova popela. Dálka se na to z dálky dívala.
,,Takhle z dálky není nic slyšet,” stěžovala si, přestože nikdo nic neříkal.
,,To je pravda, já nic neříkám,” neřekl Nikdo.
Desátník Igor Govnovič...
,,Co jsem to chtěl,” řekl a zamyslel se.
Vojín Sekaná přisvědčil, že ani on neví co chtěl. Přestal si sypat popel na hlavu a šel si do sprchy umýt palec.
,,Co bude s tím pohřbem?” zeptal se nedočkavý plukovník, až mu z toho nadskočila poklička.
,,Myslíš, že urny mají pokličku?” zeptal se vojín Bojím a začal se trochu bát.
NEBOJ SE řekl strach a ze všech sil se snažil, aby nebylo poznat jaký má strach. Po kapce potu mu steklo čelo.
Byla hluboká noc a slunce vysoko nad jejich hlavami ostentativně hřálo a velice zajíceně je sledovalo.
,,Psst,” ozvalo se spoza horizontu.
Slunce se podívalo na druhou stranu, trochu naschvál a trochu proto, že bylo debil.
,,Už je čas,” řekl měsíc a ťukal si na xylofon.
Slunce přestalo hrát na trombon a zašlo stářím.
Měsíc byl tak zaskočený z eskalace událostí, že se mu z toho pokrčila americká vlajka.
Bioteroristi mezitím o ničem z toho nevěděli, jen si prostě mlčky zapnuli čelovky ve chvíli, kdy slunce zapadlo za stůl.
Na měsíc se ještě chvíli muselo čekat, protože ten z toho ještě nevyšel. Pak ale vyšel před dům, podíval se do schránky a začal se vracet dovnitř.
,,Sakra!” řekl si ale potom a rozpřáhl ruce. Pak vyskočil na nebe.
,,Úchyle!” zakřičelo nebe a chtělo ho shodit. Jelikož se mu to ale nepovedlo, tak samo spadlo.
,,Hle! Vidíte!” z radosti zakřičel radostně rozradostněný galský náčelník Šéfix a zaradoval se. ,,Měl jsem pravdu! Nebe nám padá na hlavu.” Nikdo ho ale neslyšel, protože si to řekl jen v duchu. Ale hlavně proto, že kolem něj zrovna nikdo nebyl.
Po chvíli se konečně nebe s měsícem domluvilo na podmínkách sexuálních úchylek a na záchranném slově. Bohužel pro nebe, nebe nemluví.
„…” řeklo nebe. Měsíc se jen temně usmál a vyskočil na nebe.
Desátník Govnovič se posadil na bobek a hned se zase zvedl…
,,Ty vole, kdo tady udělal ten bobek?” zeptal se.
,,Já myslím, že za to může to okolí, proto asi volalo maminku,” ozval se plukovník, teď už hodně hluboko z hrobu.
,,Myslíš, že je normální dávat urnu s popelem do hrobu?” zeptal se vojín Bojím. Nebyl si ale jistý koho se ptá, vzhledem k tomu, že všichni ostatní už spali.
Vojín Zamnounestůj si olízl prst od smažené krokety a zastepoval v morzeovce odpověď. Naneštěstí pro něj nikdo kolem něj neznal step.
Plukovník nedočkavě zahazoval hrob. Mumlal si něco o neschopné bandě idiotů.
,,Neschopná banda idiotů,” řekl plukovník a zlomil krumpáč. Není divu, že mu to zahazování moc nešlo ani před zničením nástroje. Vojín Govnovič pokrčil krumpáčem a opřel se o ramena.
Noc se choulila ke konci a to se mu moc nelíbilo. Nakonec, ani Konec neměl rád špatnej konec. A tohle zrovna byl špatnej konec i pro Konec.
,,Já myslím, že to je úplně běžný proces,” odpověděl mu vojín Bojím, zatímco nesměle bodal plukovníka do krku.
Plukovník na to nehleděl a kopal dál. Jámu. Čivavu. Bezdomovce. Dokud si neuvědomil, že by měl být mrtvej. Pak padl na zem a všichni kopali do něj. Bezdomovec, čivava, jáma. Po chvíli se k nim přidala celá jednotka bioteroristů. Vesele kopali do zakrvácené mrtvoly plukovníka. Velmi se u toho bavili a nasmáli a vůbec zažili u toho krásné společné chvíle.
To co z plukovníka zbylo, pak hodili na zem. Hodili by ho do jámy, ale tu už někdo zakopal.
,,Na kokot,” řekl posmrtně mrtvy plukovník a pomalu se odšoural někam doprdele.
Všichni přihlížející přihlíželi.
Pak pokrčili rameny a šli si po svým.
Co tady taky jinýho.
Pohřeb stál za hovno.
Vojín sekaná se vrátil ze sprchy, protože si zapomněl pytlík s čajem. Zjistil ale, že nikde v okolí žádný není a tak uhnil.
Pak šel doprdele taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat