Nejdříve si musíte uvědomit, že není úplně pravda, že bych nepouštěl v MHD
sednout. Mile
rád vás pustím sednout, pokud splňujete několik podmínek:
1. Slušně o to požádáte
2. Není žádné jiné místo k sednutí.
3. Trpíte smrtelnou chorobou, která vám znemožňuje udržet se na
nohou.
Ten třetí bod samozřejmě nemyslím vážně. A ten druhý také nemusíte úplně
splnit. Stačí
když mě o uvolnění místa slušně požádáte. Ovšem musíte se připravit na to,
že mě musíte
oslovit a to zrovna není nejlehčí úkol.
Já totiž jako spousta jiných lidí jezdím Městskou hromadnou dopravou celkem
dlouhé trasy
a jsem na to náležitě vybaven. Většinou si čtu, poslouchám hudbu, hraju na
mobilním
telefonu hry, spím a nebo kombinuji všechny tyto činnosti.
Ne, opravdu neumím číst a zároveň spát - jen tak pro pořádek.
Musíte si totiž uvědomit, že tam nesedím a nevyhlížím někoho koho bych mohl
pustit
sednout. To zřejmě dělá jen policie a svědci Jehovovi.
V každém vozu MHD jsou sedadla "pro tělesně postižené". To jsou ty sedadla
na které si sednete aniž by jste si to uvědomily tím pravděpodobněji, čím
jste mladší. Pak máte celou cestu pocit, že někde na světě brečí kvůli vám
koťátko. Na tyto sedadla mají samozřejmě nárok osoby TĚLESNĚ POSTIŽENÉ. Proč
to velké písmo? Chtěl jsem jen zdůraznit, že věk té křičící ženy, která se
dožaduje tohoto sedadla, nemá nic společného s nárokem
na toto sedadlo.
Může Vám být patnáct a stačí aby jste měli zlomenou nohu nebo nějaké jiné
postižení a
máte na toto sedadlo větší nárok. Bohužel se do toho nepočítá poškození
mozku zvané:
"Trapnost", takže například já na tyto místa stále nemám nárok. (Jsem
rozhodnutý poslat
rozhořčený dopis na všeobecnou zdravotní pojišťovnu)
Pak jsou tu ty ostatní sedadla bez označení "Pro postižené". A tyhle
sedadla, (možná
budete překvapeni) jsou určeny VŠEM. To znamená, že já jakožto obyčejný
celkem zdravý
člověk (dokud nedorazí odpověď na můj rozhořčený dopis od Všeobecné
zdravotní
pojišťovny) mám stejné právo na toto sedadlo jako kdokoliv jiný. Bez ohledu
na věk,
pohlaví, rasu a pozor teď to přijde: TĚLESNÉ POSTIŽENÍ.
Nemyslete si ale že jsem takový ignorant. Samozřejmě mi cukají půlky a
zvedám se v
případě že vidím staršího člověka, který se o hůlce do MHD nasoukal tak
pomalu a
nemotorně, že i šneci by už stáli uvnitř a nervózně by podupávali
ocásky.
Je to samozřejmě na člověku a jeho svědomí, pokud je někdo takový, kdo si v
klidu sedí
dál i po tom, co vidí, jak takový starý člověk po dvaceti minutách
nastupování málem
spadl, takže by tu cestu musel absolvovat znovu, tak se musí zamyslet sám
nad sebou.
Ovšem pokud na mě křičí a dožaduje se sedadla žena středního věku, která má
dvě nohy a
dvě ruce a tudíž může stát a zároveň se držet, tak opravdu nebudu spokojen
a
pravděpodobně se za svoje těžce vybojované sedadlo budu i tvrdě prát
(přestřelka je
samozřejmostí). Naštěstí se mě osobně tyto situace stávají ojediněle. Možná
je to
způsobeno mým věkem, drsným vzhledem a nebo možná tím, že dělám při jízdě
hned několik činností a lidé mě prostě nechtějí rušit.
Kdo ví, kde je pravda. V každém případě tento přístup nesplňuje ani jednu z
mých
podmínek pro opuštění sedadla, protože jak už jsem výše zmínil, mám na toto
sedadlo
stejné právo jako ta křičící žena. Vzhledem k tomu, že náš rozhovor nezačal
zdvořile a
já jsem od přírody zdvořilý člověk, tak je moje zdvořilá odpověď
samozřejmě: "Ne".
Skutečně tito lidé by si měli uvědomit, že MHD tu není jen pro ně a že
každý ze zúčastněných:
1. Platí poplatky za MHD tak jako oni.
2. Stejně jako oni jede ze zaměstnání nebo do něj a může být unavený a
mít unavené svaly, proto by rád chvíli seděl.
3. Může mít v kapse střelnou zbraň.
Není to tak těžké pochopit pokud si řeknete: "Kdo dřív přijde, ten dřív
mele". Já se tímhle řídím celý život a jsem tam kde jsem.
...
No dobře nebudeme teď rozebírat moje životní selhání a vrátíme se k
tématu.
Osobně nepatřím k těm gladiátorům, kteří po otevření dveří vozu MHD za
řinčení zbraní
vběhnou dovnitř a bojují o každé místo k sezení. Jsem spíš tzv:
"Loudal".
Přijde mi trapné bojovat o každý kousek sedadla a proto, až skončí kruté
boje, si klidně
nastoupím, překročím několik gladiátorů, co neměli tolik štěstí a pomalu se
loudám k
volnému sedadlu co jsem si vyhlédl už ze zastávky a statisticky vypočítal,
že zůstane
pravděpodobně volné.
Ovšem tento "Loudal" styl má jedno úskalí. Ne vždy na mě zbude místo a
proto pak smutně
postávám a snažím se pevně držet a nespadnout.
Ještě bych závěrem rád vzkázal něco lidem, kteří nemají dost odvahy (nebo
slušnosti) na
to, aby požádali někoho o sedadlo. Mám na mysli ty lidi, kteří vám:
1. Strkají tašky do obličeje
2. Šlapou na nohu
3. Velmi hlasitě si povídají s někým dalším o dnešní nevychované
mládeži
4. Při stání se drží sedadla před vámi, takže jejich loket máte téměř v
každé zatáčce v oku.
Těmto lidem bych chtěl vzkázat:
NEFUNGUJE TO
Opravdu mě tímto způsobem nedonutíte se zvednout a pustit vás. Jen si tím
ty šance
snížíte, protože si pak v duchu popuzeně uvědomím kolik slušnosti asi v
sobě máte. Pokud
chcete abych vás pustil sednout, velice rád vás pustím, protože si můžu
sednout doma. Prosím Vás jen o to, aby jste mě slušně požádali. Pokud mě
slušně požádáte, VŽDY se zvednu a pustím vás. Jsme slušní lidé a proto
bychom se tak měli chovat.
A ještě poslední věc pro ty co si myslí, že mladí lidé se schválně dívají z
okna a
dělají že Vás nevidí, aby Vás nemuseli pustit sednout. Zamyslete se, ono v
té hromadné
dopravě skutečně moc věcí k dívání není a pokud nejste jako já neustále
něčím zaměstnán,
tak koukat z okna je celkem příjemné. Buďte tak hodní, přestaňte s těmi
trapnými
poznámkami a člověka, který kouká z okna slušně požádejte, aby vás pustil,
pokud se
skutečně chcete posadit. Jsem přesvědčený o tom, že pokud slušně požádáte,
dostane se Vám i slušné odpovědi a daný člověk pro Vás sedadlo uvolní.
Žádné komentáře:
Okomentovat