Milbur se posadil na posteli a vyděšeným pohledem hleděl do tmy před sebou. Zamlaskal, utřel si pot z čela a prdnul si.
Ještě chvíli se díval do tmy než si uvědomil, že to co zažil byl opravu jenom sen.
Lehnul si na levý bok a obejmul mrtvého pásovce vedle sebe.
"Co to, piča?!" zařval a shodil pásovce z postele. "Víš moc dobře, že jsem dneska tvrdě pracoval a nemám na sex náladu!"
Otočil se na druhý bok a tvrdě usnul. Pásovec ležel a nehýbal se. Pohnul by se, kdyby mohl, ale byl přece jen trochu mrtej.
"To ti moc nevyšlo, Siszo." řekl Deroth a vytáhnul jazyk ze Siszova zadku.
"Myslel jsem si, že to bude dobrej vtip." odpověděl Sisza.
Sisza si natáhnul kalhoty sundal si kolíčky na prádlo z bradavek. Došel tiše do Milburovy chatrče a zvednul mrtvého pásovce. Vyhodil si ho na rameno ve chvíli, kdy z pásovcova zadku vytekla teplá hnědá tekutina, co Siszovi pokryla téměř celá záda.
"Ty vole, ten Milbur tady má ale teplo."
"Nekecej a poď už!" přikázal Deroth.
Sisza vyšel z chatrče a šlápnul do hovna.
"Vole! Co děláš, to tady bylo nachystaný pro Milbura!" rozčílil se Deroth, "Ty taky musíš posrat každou srandu, že?"
"Promiň." zastyděl se Sisza a snažil se dát hovno do původního stavu.
"No, a teď to vypadá spíš jako sněhulák než jako hovno. Siszo jsi kretén, víš o tom?" Deroth se otočil a udělal krok směrem do centra vesnice. "Ser už na to." dodal.
"Dobře." řekl Sisza, sundal si kalhoty a udělal to nejlepší hovno jaký jen uměl.
Nakonec si natáhnul kalhoty a chvíli hovno sledoval naprosto spokojený se svým dílem.
Najednou na jeho výtvor vystoupal podivný malí človíček o holi s plnovousem a pravil dolů ke svým spolucestovatelům:
"Tady založíme náš slavný národ, pojmenujeme to česká republika a budeme pro smích celé evropě. Budeme nejdřív lézt do prdele východu, pak západu, nikdy nebudeme soběstační a nakonec se tak zadlužíme, že se budeme muset vzdát své státnosti a staneme se hlavní evropskou skládkou pro odpadky a pro lidi co nechtějí pracovat a chtějí jen krást a všude jinde na světě by je dávno zavřeli. Budeme..."
Při posledním slově jej Sisza odcvrnknul někam opravdu hodně daleko na jih. Vstal a najednou měl pocit, jako by zachránil deset milionů lidí.
"Divný." řekl si a pokrčil rameny.
"Siszo, co tam furt děláš?" křičel Deroth, když močil na sochu zakladatele města.
Sisza se leknul a upustil mrtvého pásovce.
Ten se najednou postavil a šel pomalým krokem směrem z vesnice k lesu. Vůbec ho nezajímalo, že byl mrtvej.
Sisza k němu došel, šel chvíli vedle něj.
"Pěkná noc, že?" řekl.
"Ale jo..." odpověděl pásovec.
"Ten krk, nebolí to?" ukázal na ránu, co měl pásovec na krku.
"Trochu. Ale teď už moc ne."
"Promiň, že ti to říkám tak na rovinu, ale víš. Jsi mrtvej."
"O tak to pardon." řekl pásovec a padl mrtev k zemi.
"V pohodě." odpověděl Sisza a vyhodil si ho zpět na záda.
"Víš," začal pásovec. "Tohle je vážně na nic, musí to být?"
Sizsa se zastavil a podíval se směrem na svoje rameno, kde měl položeného pásovce.
"Opravdu bych ocenil, kdyby jsi zůstal mrtvej."
"Ok, když ti to udělá radost," a vysral se mu na záda. "Promiň, po smrti se to těžko
ovládá."
"V pohodě, jsem zvyklej. Měl by jsi se přátelit s Derothem."
Žádné komentáře:
Okomentovat